6. Promiň, mám rád jinou

Tuhle větu jste slyšet nikdy nechtěly. Ale přišla. Tedy ne jen tak sama, zničehonic, ale vyslovil ji on. Váš rytíř na bílém koni.

Nejdřív jsem přemýšlela, jak mu mám oznámit, že to vím. A mám mu to vůbec oznámit? Různé psychologické články hovoří o tom, že by to žena měla udržet v sobě. Začít na sobě pracovat, upravit se, obletovat jej a plnit každé jeho přání. On pak určitě změní názor a na nějakou milenku zapomene.

Snadno se mluví, těžko dělá.

Tohle já nedám, takže při první příležitosti to na něj vybalím.

Jenže jsem si to dopředu pořádně nerozmyslela. Nenaplánovala, jak budu reagovat dál.

„Jak jsi na to přišla?“

Co teď? Mám mu říct, že jsem si početla v té zatracené krabičce?

Nejdřív láteří, potom obrátí. „Máš pravdu. Stejně jsem ti to chtěl říct, abych už nemusel dál lhát. Ty jsi dost chytrá, takže určitě i víš, kdo to je.“

Samozřejmě že to vím. Stačilo na to číslo zavolat z telefonní budky. Madam moc prozíravá nebyla a klidně se představila příjmením. Ale věděla bych to i tak. To bylo zase jen pro potvrzení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *