1. První facka

Dnes jsem dostala od manžela svou první facku. Tedy, byl to spíše záhlavec. Lupnul mě zezadu jako malé děcko, které doneslo poznámku ze školy. Pak normálně odešel se vztyčenou hlavou. Čekala jsem nějaké omluvy. Říká se přece, že muž je potom jako beránek a nosí kytky, ne?

Ne. Nic. Začne mi to šrotovat v hlavě. To jsem vážně tak špatná, že mě musí chlap vychovávat tímto způsobem? Možná jo. Možná si zasloužím, aby se mnou jednal tak, jak jedná.

***

Proč jsem ji schytala?

Pohádali jsme se. Kvůli čemu? Samozřejmě opět kvůli jeho milence. Dovolila jsem si vyjádřit svůj nesouhlas s tím, že se tahá s jinou. Ze zoufalosti, že už nevím, jak bych zdůraznila šílenost situace, jsem praštila s talířem na zem. Ne po něm, ale jen na zem. A už jsem ji měla.

Střepy jsem musela samozřejmě uklidit sama.

Nechala bych je tam, kdyby nehrozilo, že se o ně pořeže naše tříletá dcerka Baletka.

Tak co, kde jsou ty kytky? Haló! Kde je omluva a usmiřování?

Za hory za doly…

Asi v jiných rodinách. U nás rozhodně ne.

Přesto od něj neodcházím. Láska je slepá.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *